Termoizolační nátěr THERMOMAX EXTRA

Chcete ušetřit za vytápění, ale nechcete vyhazovat deseti nebo statisíce za zateplení? Trápí Vás plísně na stěnách nebo tepelné mosty ve stavebních konstrukcích? V tom případě máme pro Vás velmi jednoduché řešení v podobě termoizolační malby THERMOMAX EXTRA. Termonátěr se nanáší válečkem, štětkou nebo stříkáním na stěny či stropy a jeho aplikaci zvládne každý průměrný kutil. Termonátěr je možné aplikovat jak v exteriéru, tak i v interiéru.

S termoizolačním nátěrem ušetříte oproti běžným zateplovacím systémům až 80% hodnoty pořizovacích nákladů. Přitom však aplikujete velmi účinný systém, který zachytí až 87% tepla, které by jinak uniklo přes Vaše zdivo směrem ven. Návratnost pořizovací ceny termonátěru je velmi rychlá, obvykle do 2-3 let. Snižte tedy energetickou náročnost svých domů a bytů a šetřete náklady za vytápění, když s THERMOWELL je to tak jednoduché !

Termonátěr se aplikuje na vnější nebo vnitřní omítku ve dvou až třech vrtvách. Nenechte se zmást jeho skvělými krycími vlastnostmi a dodržujte stanovený počet dvou až tří vrstev nátěru. Standardně je dodáván ve sněhově bílé barvě. Nátěr je možné individuálně tónovat běžnými přípravky pro silikonové nebo akrylátové barvy. Při vnější aplikaci doporučujeme nechat natónovat ve specializovaných míchacích centrech a nebo objednat u nás již v požadovaném barevném tónu. Náš vzorkovník barevných odstínů naleznete zde. Po zaschnutí je nátěr zcela omyvatelný, v exteriéru navíc využívá principu lotosové listu a vlivem deště dochází k jeho samoočišťování.

Důležitou složkou termonátěru THERMOWELL jsou duté skleněné mikrokuličky, které zajišťují termo-reflexní funkci. Na povrchu stěn se po zaschnutí barvy vytvoří souvislá termoreflexní vrstva z těchto kuliček, jež odráží unikající teplo zpět do obvodového zdiva a do vytápěného prostoru. Výrazně se tak snižují náklady na vytápění. Tomuto fyzikálnímu jevu se říká termoreflexe. Ta je založena na odrazu tepelných vln, nikoliv na tepelné izolaci, proto u těchto materiálů pracujeme se zcela odlišnými hodnotami, nežli je u běžných tepelných izolantů (součinitel tepelného odporu W/m² x K). V tomto případě uvádíme procentuální množství zachyceného tepelného záření, které neunikne přes obvodovou konstrukci z vytápěného prostoru směrem ven. Termoizolační nátěr THERMOMAX EXTRA je schopen zachytit až 87% tohoto tepelného záření.

Další výhodou termoizolačních nátěrů THERMOWELL je zvýšení povrchové teploty stěn, nedochází tak (nebo se výrazně omezí) ke srážení  vodních par na stěnách, což je hlavní příčinou vzniku plísní.

Výrazně zlepšují tepelnou pohodu v interiéru a umožňují dosáhnout příjemného pocitu tepla při nižší topné teplotě, a tak opět šetří Vaše náklady za vytápění.

Termonátěry lze rovněž využít tam, kde nelze aplikovat běžné zateplovací systémy (např. historické budovy s členitou fasádou, kamenné budovy, omítky se zvýšenou vlhkostí apod.).

Naše malba THERMOMAX EXTRA je zcela prodyšná, silikonová termoizolační nátěrová hmota se zvýšenou protiplísňovou odolností. Díky svým jedinečným vlastnostem je určená nejen pro vnitřní, ale i pro vnější omítky, na historické, kamenné budovy a omítky se zvýšenou vlhkostí. Nátěr se vyznačuje extrémně nízkou nasákavostí, mimořádnou propustností vodních par a vysokou odolností vůči povětrnostním podmínkám a ÚV záření.

Několik pádných argumentů, proč si pořídit THERMOMAX EXTRA :

·       Silikonový nátěr s vysokým termoizolačním účinkem

·       Extra silný, extra odolný, extra účinný

·       V zimním období výrazně snižuje náklady na vytápění

·       V letním období zamezuje přehřívání vnitřních prostor

·       Venkovní i vnitřní použití

·       V interiéru zvyšuje povrchovou teplotu stěn, čímž účinně brání srážení vlhkosti na stěnách a aktivně tak zamezuje možnosti vzniku plísní

·       V exteriéru aktivně zabraňuje výskytu řas, mechů a plísní na venkovních omítkách, brání usazování nečistot, má samočistící schopnost (efekt lotosového listu)

·       Aktivně sanuje konstrukční vady stavby (tepelné mosty)

·       Zvyšuje tepelnou pohodu, prostor se mnohem rychleji vytopí

·       Vysoká odolnost proti povětrnostním vlivům a UV záření, garance stálobarevnosti

·       Vysoká mechanická odolnost, plně omyvatelný nátěr

·       Velmi snadná aplikace, zvládne průměrný kutil

·       Velmi rychlá návratnost pořizovacích nákladů (do 3 let)

THERMOMAX EXTRA = ideální řešení nejen pro rodinné domy,	ale i pro všechny typy panelových domů	a také pro zděné bytové domy.

Odpověď na časté dotazy :

Jaké vlastnosti má termoizolační nátěr ve srovnání s běžnou tepelnou izolací ?

Termoizolační nátěry pracují na principu termoreflexe. Neplatí zde tedy veličiny, se kterými počítáme u tradiční tepelné izolace. Jednoduše řečeno termoizolační nátěr vytvoří na stěně termoreflexní vrstvu, která zabraňuje úniku tepelného záření přes stavební konstrukce a odráží ho zpět do vytápěného prostoru. Při zpětném odrazu se výrazně zvedá teplota stavební konstrukce (stěny), čímž dochází k zamezení kondenzace vlhkosti na těchto stěnách. U termoreflexe se posuzuje poměr zachyceného tepelného záření.

Pro praktickou demonstraci máme na vzorkovně dva malé modely dřevěných domečků. Jeden je natřen naším termoizolačním nátěrem a druhý standardní interiérovou malbou. Uvnitř domečků je 40W žárovka a teplotní sonda, jež je připojena k digitálnímu teploměru umístěnému na vnějším plášti domu. Po zapnutí může zákazník sledovat, jak v domečku s termoizolačním nátěrem stoupá teplota mnohem výrazněji nahoru a po vypnutí žárovky zase naopak klesá mnohem pomaleji, než-li v domečku se standardní malbou. Jednoduše řečeno, účinek termoizolačního nátěru ve dvou vrstvách sníží tepelné ztráty objektu jako standardní tepelný izolant o tl. cca 4-6 cm, zabrání kondenzaci vlhkosti na stěnách a vzniku plísní.

Vyjádření odborníka k této problematice :

Reflexní či termoreflexní izolace se začínají stále více uplatňovat v praxi a to i přes negativní lobby výrobců standardních kontaktních tepelných izolací. Tyto nové izolace ukazují cestu pro budoucí směřovaní vývoje na stavebním trhu, kdy zcela nahradí současné kontaktní izolační systémy. Nespornou výhodou je nejen jejich vyšší účinnost, jednodušší a rychlejší aplikace, ale především minimální ekologická zátěž pro okolí. Dnes si nikdo neuvědomuje velikost problému, který budeme řešit za cca 20 - 40 let, kdy bude končit životnost současně budovaných zateplovacích systémů, u kterých převládá ekologicky téměř neodbouratelný polystyren. Budoucí likvidace tohoto materiálu je tikající ekologická bomba, kterou bude řešit nastupující generace a vzhledem k mechanickým vlastnostem a složení polystyrenu to bude opravdu tvrdý oříšek, který nás bude stát miliardy korun. 

Základem reflexní izolace, jak neúplně napovídá název, je odrážení tepelného záření. Správný stavební návrh by měl počítat s konvenční i s reflexní tepelnou izolací a podle povahy stavby obě vhodně kombinovat. K tomu často chybí dostatečný vhled do principů sálání a reflexe tepla.

Pokud jde o konvenční izolace, tam se zdá být znalost základních principů lepší. Až na "drobnost", že asi 1/3 ustálených tepelných toků se v běžných vzdušných izolacích děje sáláním. Vzorce tepelných výpočtů, které jsou odvozeny z difúzní rovnice, však sálavé děje nezachycují. Nezachycují tedy ani to, že sálávé teplo se šíří rychlostí světla a na velkou vzdálenost, zatímco difúzí, tedy vedením, teplo postupuje velice pomalu a lokálně – od molekuly k molekule, bez „přeskakování“. To může mít vliv na možná až výrazně horší chování vzdušných izolací zejména v neustálených podmínkách.

Co jsou termoreflexní izolace

Existuje mnoho typů reflexních izolací, např. reflexní folie, termoizolační nátěry apod. Základ a princip však mají společný – vytvořit vícevrstvou reflexní izolaci a snížit únik tepelného záření přes stavební konstrukce. Reflexní izolace nejlépe účinkují v kombinaci se vzduchovými mezerami, ve kterých díky své reflexi a emisi tepelného záření snižují sálavou složku při prostupu tepla až na 10 % i níže.

Základní vlastností termoreflexe je tepelný odpor a "sálavé" povrchové vlastnosti – reflexivita a emisivita. Obě dokáží v blízkosti reflexního povrchu podstatně omezit sálaní a tím zlepšit tepelněizolační vlastnosti vzduchu i tepelných izolací. Světelné nebo tepelné (infračervené) záření, které dopadá na termoreflexní povrch, se z větší části odrazí nazpět ke zdroji, zbytek je stavební konstrukcí pohlcen. Pohlcené záření se v konstrukci změní v teplo. Poměr intenzity odraženého záření a záření, které na povrch dopadá, je reflexivita, značíme ji symbolem r. Je to bezrozměrné číslo nabývající hodnot v intervalu (0;1), u běžných reflexních materiálů mezi 0,8 až 0,9. Číslo a = 1– r vyjadřuje pohltivost záření. Obě veličiny jsou hůře měřitelné v oblasti infračervených vln s vlnovou délkou kolem 10 mikrometrů, které odpovídají sálání těles.

Méně známé je, že když reflexní povrch ohraničuje vzdušnou izolaci, např. desku pěnového polystyrénu, podstatně v ní sníží velikost sálavé složky − zejména v jejích okrajových vrstvách. Fakticky to znamená snížení součinitele tepelné vodivosti (lambdy) izolace. U tloušťek izolace cca 1 cm a menších až na hodnotu lambdy vzduchu, tedy z hodnoty 0,040 W/(mK) až na 0,025 W/(mK).

Emisivita

Jde o málo názornou veličinu, neboť sálání těles o pokojových teplotách (a chladnějších) nedokážeme vidět a ani jinak vnímat. Cítíme i vidíme ovšem sálání horkých těles, např. uhlíků v ohni. Nebo záření Slunce, tedy tělesa ohřátého na 5 500 °C, jehož část cítíme jako teplo a jinou vidíme jako světlo.

Ve skutečnosti sálají nejen horká tělesa, ale všechna, i velmi chladná. Čím chladnější těleso, tím je záření slabší a méně viditelné či vnímatelné. Záření těles pod 500 °C již lidské oko nevidí a sálání těles o pokojové teplotě a nižší naše smysly registrují jen nepřímo nebo vůbec. Touto problematikou se v 18. a 19. století zabývali vědci Gustav Kirchhoff, Wilhelm Wien, Josef Stefan, Ludwig Boltzmann a konečně Max Planck. Právě Planck formuloval roku 1900 přesný popis tepelného záření, platný dodnes.

Kirchhoffův zákon, který uvádí relaci mezi emisivitou a pohltivostí tepelného záření. Černé těleso pohlcuje z definice veškerou zářivou energii, která na něho dopadne. Jeho poměrná pohltivost je jedna. Reflexní těleso odráží poměrnou část r dopadajícího záření a pohlcuje zbytek, tzn. poměrnou část a = 1 – r. Zákon říká, že toto těleso sálá s emisivitou, která se číselně rovná jeho součiniteli absorpce, tedy ε = a.

Gustav Kirchhoff své tvrzení dokázal pomocí 2. zákona termodynamiky. Pro reflexní techniku je to klíčový fakt. Pokud např. sluneční paprsky rozpálí střešní krytinu na 60 °C, sálá krytina do střechy s intenzitou 700 W/m². Přiložíme-li tenkou reflexní fólii kontaktně na spodní stranu krytiny tak, aby reflexní vrstva mířila do větrané mezery, potom těsný kontakt krytiny s fólií zřejmě zajistí, že se i reflexní povrch fólie ohřeje také na téměř 60 °C. Protože má ale fólie emisivitu ε = 1 – r = 0,1, bude vyzařovat jen s intenzitou 700·0,1 = 70 W/m². A to už je pořádný rozdíl! Intenzity sálání černých těles (= sálavých či nereflexních) při různých teplotách ukazuje tabulka.

Tepelné záření vybraných těles

Následující příklady znázorňují použití uvedených poznatků.

Tepelné vlastnosti vzduchových vrstev s reflexními povrchy

Výsledky našich úvah ukazují grafy na obrázcích 2 a 3, které znázorňují závislost tepelného odporu R_M a součinitele tepelné vodivosti λ mezery na její tloušťce a na emisivitách jejích ohraničujících desek. Zkoumavý pohled na oba grafy říká, že tu něco není v pořádku.

• Tepelný odpor u vysoce sálavých okrajů s rostoucí tloušťkou téměř nestoupá. V případě nesálavých nelineárně roste s tloušťkou, u větších tloušťek se růst zpomaluje.
• Nezvyklá je i závislost součinitele tepelné vodivosti na tloušťce mezery. V případě sálavých okrajů velmi strmě a téměř lineárně roste se zvětšující se tloušťkou. V případě nesálavých okrajů růst velmi pozvolný.

K tomuto výsledku jsme došli proto, že jsme do formalismu, který přirozeně plyne z řešení difúzní rovnice pro vedení tepla, vecpali efekty zářivých dějů, které v principu nejsou difúzní povahy. Proto tu není lambda konstantní, zato tepelný odpor se konstantě může blížit.

S klesající tloušťkou mezery klesá podíl sálavé složky prostupu tepla. Nesálavé, čili reflexní okraje navíc sálavou složku výrazně odcloní. Ukazuje to tab. 2. Při tloušťce mezery 1 cm a sálavých okrajích mezery je dosahuje podíl sálavé složky 67 % a součinitel lambda má hodnotu 0,077 W/(mK). Nesálavé okraje (ε₁ = 0,1; ε₂ = 0,1) zredukují sálavou složku na 9,8 % a lambda tak klesne 0,028 W/(mK).

Toho využívají výrobci termoreflexních izolací, které dosahují běžně součinitele lambda 0,026 až 0,028 W/(mK). Tyto izolace lze vrstvit při zachování vynikající úrovně lambdy.

součinitel tepelné vodivosti vzduchové mezery při různé emisivitě okrajů

Tab. 2: Podíl sálavé a vodivostní složky prostupujícího tepla v mezeře a odpovídající součinitel tepelné vodivosti pro různé tloušťky mezery při různé emisivitě okrajů. Vše při teplotě 10 °C ve středu mezery.

Na základě výsledků těchto porovnání docházíme k jednoznačnému výsledku, že termo-reflexní izolace mají mnohem lepší tepelně-izolační schopnost, něž-li běžné kontaktní izolanty.